Step jako sport, nebo umění?

V dnešní době se více než kdy dříve formy a směry tohoto tanečního stylu větví, ale současně i vzájemně prolínají. Na široké škále současného stepu nalézáme na jedné straně jeho uměleckou podobu, jako je například světová show Lord of the Dance, z broadwayských muzikálů třeba 42nd Street nebo klasické jazzové produkce, kdy stepař spolupracuje s živou hudbou. Na druhé straně spektra svoji pevnou pozici zaujímají soutěže a světové šampionáty, kde mezi sebou své dovednosti porovnávají před zraky poroty ti nejlepší z nejlepších. Některé stepařské komunity se profilují jako součást konvenčního stepařského světa, zatímco jiné jsou součástí konkurenčního prostředí, díky kterému dochází k neustálému progresu tohoto tance – ať už se jedná o techniku nebo rytmickou či estetickou stránku.

Lze tedy říci, že step můžeme rozdělit na soutěžní, zaměřený především na maximální výkon, který obstojí v konkurenci, zaujme porotu a má ke sportu bezpochyby velmi blízko, a dále na step směřující k vytvoření bezprostředního zážitku pro účinkující i pro diváky, což je možné vnímat jako jistou formu umění.

Pojďme se ale nyní zaměřit na jednotlivé prvky obou těchto stepařských odvětví a uvést několik důvodů, proč step zařadit právě mezi sportovní aktivity.

V čem můžeme nalézt paralelu světa stepu se světem sportovním? 

Tréninkový režim, který mají stepaři ve většině případů pevně daný, není až tak odlišný od tréninku, jímž se na svůj výkon připravuje jakýkoli jiný sportovec. Samozřejmě záleží na úrovni a pokročilosti stepaře, ale obecně můžeme říci, že zde nebude chybět pravidelnost a jasná tréninková struktura. Typický stepařský trénink se skládá z několika fází. Začíná zpravidla rozcvičkou, při které jde hlavně o rozehřátí těla a přípravu na výkon. Během rozcvičky je obzvláště důležité soustředit se na dolní končetiny, kotník a chodidlo, což jsou ze stepařského hlediska nejvytíženější partie. Následnou fází tréninkové jednotky bývá učení se novým stepařským krokům či skládání choreografií. Závěr tréninku se zaměřuje na zprávnost technického provedení jednotlivých kroků, celé choreografie a doladění detailů formou intenzivního drilování a zkoušení. Takovýto trénink se opakuje v pravidelné frekvenci i několikrát týdně, navíc bývá doplněn dalšími specifickými lekcemi - rytmickými cvičeními, improvizací nebo silovou průpravou, o které bude řeč za chvíli.

Zmiňovaný tréninkový proces, krátkodobé plány i dlouhodobé cíle individuálního stepaře či celé skupiny se odvíjí od struktury sezóny. Z toho důvodu je soutěžní sezóna hlavní časovou jednotkou, a to zejména pro soutěžní stepaře.

Tanečníci po celém světě se připravují na konkrétní soutěže, které se konají během celého roku. Jejich příprava je dlouhodobě plánována, periodizována a cílena, podobně jako u vrcholových sportovců.

V rámci soutěží, z nichž většina spadá pod mezinárodní organizaci IDO (International Dance Organization), probíhají každoročně regionální, národní i světové šampionáty. V České republice se stepaři účastní kvalifikace na mistrovství ČR a následně samotného celostátního kola. Odsud se mohou nominovat na soutěže mezinárodní, jako je mistrovství Evropy či světa - klání, které je vyvrcholením a současně i ukončením celé sezóny. Poté následuje fáze regenerace, popřípadě prostor pro speciální projekty a příprava na další sezónu.

Současně je třeba zmínit také fyzickou náročnost a zatížení, kterým stepař prochází jednak ve fázi tréninku, dále však i během vystoupení. Ačkoliv je vysoká fyzická náročnost stepu často podhodnocována, vyžaduje, stejně jako nejrůznější sportovní disciplíny, celou řadu specifických fyzických kompetencí.

Zcela zásadní je pro stepaře koordinace celého těla, přesnost pohybu a schopnost udržet rovnováhu v těch nejnáročnějších pozicích – například při otočkách v rychlém tempu nebo při výskocích s dopady na špičky. Zvládnutí takovýchto prvků je předpokladem pro to, aby tisíce úderů za celou choreografii zaznívaly s přesností na setiny sekundy bez jediného zaváhání. Zvuková stránka stepu je neoddělitelná od jemné motoriky celého těla – od hlavy, přes trup a paže, až po precizní práci nohou. Tanečník tak na pódiu pracuje nepřetržitě několik minut naplno každou částí těla.

Z toho důvodu step vyžaduje i vysokou fyzickou kondici, sílu a výdrž. Pro udržení tempa stepařské choreografie, technického cvičení či improvizace musí mít tanečník správně vybudovanou a uzpůsobenou svalovou soustavu – zejména v oblasti stehen, lýtek a středu těla. Tyto dispozice napomohou prvotřídnímu provedení stepařských prvků, ale zároveň předejdou zraněním a úrazům, týkajícím se v tomto případě nejčastěji dolních končetin. Stejně jako s sebou jiné sporty přinášejí různé pohybové stereotypy a zdravotní ohrožení, i u stepu bychom jich několik našli. Nejčastěji to bývá přetížení kotníků a kolen, jimž se však dá včasnou péčí a prevencí předejít například fyzioterapií či kompenzačním cvičením.

Kvalitní dechové návyky, díky kterým dostávají svaly a celé tělo dostatek kyslíku a „paliva“ nutného k výkonu, jsou stejně jako ve sportu i zde zcela zásadní. Choreografie, jejichž délka trvá průměrně dvě až pět minut, můžeme přirovnat k delším sprintům, kdy je od tanečníka navíc vyžadována maximální koncentrace na několik věcí současně. Mozek musí fungovat neustále naplno – hlídat rytmus, prostor, dynamiku, výraz, pohyb ostatních tanečníků – a právě správné dýchání může všechny tyto parametry z velké části podpořit.

Nyní již není pochyb o tom, že je stepař z velké části sportovcem. Bere si z každého sportu to klíčové a díky tomu je step jedinečnou aktivitou, obohacující psychiku i celé tělo. Soustředěnost stepaře je často podobná té, kterou má natrénovanou závodní střelec. Potřebná koordinace a síla celého těla je srovnatelná s náročností atletiky či gymnastiky a rychlost a práce nohou stepaře by se dala připodobnit k hráči fotbalu nebo sprinterovi.

V následujícím článku se zamyslíme nad otázkou zcela opačnou, tedy nad tím, kdy a proč je step vhodné vnímat jako uměleckou činnost. Tím se současně pokusíme dojít k závěru, jestli je na místě step považovat spíše za sport, nebo zda patří do sféry umění.